Počtvrté do Tušti u Suchdola nad Lužnicí! Těšili jsme se, jaké to bude, jestli to bude podobné minulý rok, nebo jestli bude program úplně jiný. Měli jsme jasno jen v tom, že zase budeme jezdit na kolech, jezdit na našich kanoích a chodit na procházky a plavat. Opět to ale zase předčilo naše očekávání!

Do Tušti jsme dorazili v „nové“ sestavě. My, staří „mazáci“ co jsme věděli, jak to všechno vypadá, „nové“ děti a „nové“ tety, které tu s námi ještě nebyly. Přijeli jsme všichni autobusem firmy Švarctrans, a spolu s námi jela naše 2 krásná žíchovecká autíčka a dvě soukromá, měli jsme sebou dvě káry, jednu s loděmi a jednu s koly. Všechno šlo krásně hladce.

Ubytovali jsme se opět v penzionu Pod Bůrkem a během pobytu jsme opět, stejně jako minulý rok, museli konstatovat, že nám majitelé penzionu nejen skvěle vaří obědy a večeře, ale že to jsou i skvělí lidé. Pokoje byly krásné, čisté, voňavé a s televizí (ale na tu moc času nebylo).

A první den se rozjel. Ráno po budíčku, tak jako každý následující den, jsme si mohli na nástěnce přečíst, kdo je vedoucím dne (pan ředitel se svým heslem „Voják se strará, voják má“!), kdo má službu, jaké je heslo dne, jaký bude program a jaké jsou pro nás připravené otázky a úkoly ke splnění. Dozvídali jsme se také, kdo byl jak ohodnocen za odpovědi a kdo si uklidil nejlíp pokoj. Na konci pobytu bylo vše vyhodnoceno a každý z nás měl plné ruce odměna sladkostí.

Snídani jsme si připravovali sami – teda spíš nám jí připravovali strejdové a tety a ten kdo měl ten den službu roznášel talíře, příbory, namazané rohlíky, salámek, paštiku, máslo, křupinky, vločky, nutelu, čaj, mléko – zkrátka to, co bylo ke snídani. A taky potom umýval nádobí.

Dopoledne jsme většinou věnovali cyklistice. Rozdělili jsme se na 3 skupiny – ty nejmenší nebo méně zdatné děti měl na starosti pan ředitel s tetou, skupinu „modelek“ (jak je vidět na fotkách) měl na starosti strejda „Bery“ a třetí skupinu tvořili větší děti a borci, co do toho umí šlápnout… a podle toho jsme jezdili delší nebo kratší trasy. Silnice byly krásné, rovné a jen občas s malým kopečkem, proto se nám jezdilo úplně báječně!! Druhá a třetí  skupina letos navštívila i hranice s Rakouskem, nejdelší trasa těch nejmenších vedla okolo pískoven. Lehce unaveni jsme se vraceli do základního tábora, abychom si dali výborný oběd, odpočinuli si a připravili se na odpolední program.

Po poledním odpočinku jsme vyrazili pěšky nebo autem k nejbližším pískovnám s krásnou čistou a teplou vodou, kterých bylo v okolí hned několik. Sebou jsme také vezli veškeré vybavení na vodu – helmy, vesty, pádla a plavky a hlavně našich pět kanoí – Báru, Stáňu, Máňu, Sáru a Kláru . Naše první pokusy o pádlování a kormidlování nedopadly nijak zvlášť, ale pod vedením strejdů, kteří nám ukázali, jak se správně drží pádlo, jak se má kormidlovat, zabírat a kteří nám hlavně řekli, že na lodích se zásadně zdraví pokřikem ahóóóój, jsme po týdnu byli my i tety pasováni na pravé vodáky, kteří na lodích umí opravdu jezdit. Dokonce si někteří z nás vyzkoušeli, o co se jedná když se řekne „cvaknout se“.. Zároveň jsme se každý den koupali do sytosti, takže program byl opravdu každý den pestrý. A po celém dnu opět výborná večeře.

Další letošní změnou bylo to, že jsme byli pozváni Dětským domovem Písek, který sídlil nedaleko od nás na závod „Slavata triatlon tour“,  jehož náplní je plavání, jízda na kole a běh. Vyzkoušeli jsme si tenhle náročný trojboj, zjistili jsme, jak jsme na tom se svou fyzičkou, ale nejen to – byli jsme velmi úspěšní a obsadili jsme přední místa v jednotlivých kategoriích s krásnými medailemi a odměnami a nakonec – třešničkou na dortu bylo to že Petra vyhrála nové horské kolo!

Týden krásně utekl, jeden den lehce zapršelo, aby se nám líp dýchalo, ale překvapení se konalo, byli jsme se podívat v Třeboni a večer na konci pobytu jsme si mohli opéct nejen buřty na d ohněm, ale i skvělé masíčko na kameni. Celý týden bylo, kromě jedné malé bouřky a trocha deště, krásné počasí, takže jsme si pobyt v Tušti opravdu moc a moc užili. Jenže pak se najednou začal blížit konec, balení, pomalu se vkrádaly myšlenky na školu, už se to blížilo, už jen týden prázdnin!!

Chtěli bychom si to moc zopakovat, bylo to opravdu báječné – strejdové a tety – děkujeme !!!!!

Chtěli bychom zvlášť poděkovat firmám a osobám, které nás podpořily a umožnily nám absolvovat cyklo-vodácko-turistický pobyt na Tušti:

firma IDC CEMA Praha
Zemi Mičovice
firma Švarctrans s.r.o., pan Milan Švarc, paní Ivana Kotrchová
pan Ladislav Marek
Krampus Vodňany
MOC DĚKUJEME!!!!!